Změna je KrKulDen… …aneb: apgrejd ze čtyřky na pětku…

Opět jsem už vyčerpal úložný prostor, (3GB) pro fotky na blogu, takže pokračování KrKulDenu, (s pořadovým číslem 5), je – zde.

O dobrodružné lesní brigádičce s polapenou pilou… …O výletu do číčovické hospůdky s ženským fotbalem a chytrým domorodcem… …A o jednom filmu, který je jako ilustrace knihy dobrý, ale…

* středa 28. března 2018 *

.

Ranní dumpster nákup jen ovozelový, ale docela vydatný. Doma jsem povenčil Joše, udělal si česnekovou snídani a zalehl.

.

“Ovoce – z.lenina”:

20180328_074430 - Kompi

.

Probral mě až před třetí hodinou Václav, že prý se jede na malou lesní brigádku. Mlýnský kotel už zase hladoví. OK., já se přidám, dej mi šest minut…

.

“Ouha, je plno…!”:

20180328_150616

.

Ještě se ukázalo, že transit je plný letité vrby, z Nového mlýna, která už hrozila zhroucením a tak jí Sandy a spol. u paní “novomlýnské”, (to je ta poslední láska básníka Václava Hraběte), zasanovali. Ovšem vrba zůstala naložena. Honem jsme jí tedy ještě vyložili u týpíčka vedle indiánské sauny, že se použije na ohřev kamenů.

.

“Na potní chýši se bude hodit”:

20180328_151139

.

Ještě též Sandy musel nabrousit řetěz pily, který se ukázal být tupým, jak Pitomio. Zoe mu u toho asistovala odbornou radou.

.

“Brusič Sandy a holka jako brousek”:

20180328_151552

.

Još se u toho mezitím vyválel v pilinách a mlejnská děcka zatím řádila na stromě i pod stromem. Klasická venkovská idyla.

.

“Nahoře i dole, hledej vole…”:

20180328_152306

.

V lese to jako obvykle to byla dost bojovka. Já se s Jošem raději držel dál. Sandyho zákroky s motorovou pilou jsou vždy adrenalinové. Nakonec to skončilo sevřenou pilou v kmeni tak, že  už nešla vyprostit. Odjeli tedy s Václavem  na mlejn pro druhou, kterou by tu první vyprostili. Když se hodně  dlouho nevraceli a mezitím se rozpršelo, vyrazili jsme s Jošem taky na mlejn.

.

“Pusť mě k tomu, já jí vyndám…, aha nevyndám”:

20180328_153521

.

Na mlejně jsme zjistili, že druhá pila, (Kamilova), se našla a v brigádičce se pokračuje. Tak hop Joši znovu do transitu. Záchrana pily proběhla úspěšně, jen její brzda dostala zásah padajícím kmenem  a ulomila se, ale Sandy říkal, že stejně už nebrzdila 😛 Nakonec tedy brigádička proběhla vcelku úspěšně a možná už byla letošní zimu poslední, když už je sakra to jaro, né?

.

“Uvíznutí”:

20180328_155026

.

Při domácí pobrigádní rekonvalescenci se ozvala Titka. Co prý třeba skáknout na jedno na Okoř? Shltnul jsem tedy brambory k večeři a hurá na Okoř. Ale tam bylo zavřeno, (jak to, já myslel, že maj zavřeno jen v pondělí a úterý?). Dal bych si býval procházku do Číčovic, ale Titka přijela autmo. No tak dobrá pojeďme do Číčovic autem.

.

“I Još se zapojil do lovu dřeva…”:

20180328_160014

.

Ta tamější hospůdka, která mi přišla sympatická zvenku, se ukázala být sympatická i uvnitř. A před ní je klasický dětský minikolotoč. To je pecka! Uvnitř běžel v televizi ženský fotbal, Liga Mistrů žen: Slávia Praha – Wolfsburg 1:1, k mému potěšení a Titky zklamání. Pro český holky  byla plichta velký úspěch. Předtím ve Wolfsburgu dostaly bůra, (0:5). Ale Titka si tu zase pokecala u čaje, s místními domorodci, kteří znali zdejší reálie. Já si zatím dal dvě pivka  a pak jsme spořádaně vyrazili k domovům.  Přivezla mi i dva “lahvové” dárečky. Ovšem “ženské lahvové dárečky”, tedy ekologický prostředek na mytí nádobí a jablečný ocet 😛 Ovšem každopádně díííík!

.

“Kolotoč před Číčovickou hospůdkou”:

20180328_194545

.

Doma jsem si na dobrou noc ještě pustil film:

Malý strom1   .   Malý strom 2

 

* Dobrodružství Malého Indiána /Učení Malého Stromu/ (The Education of Little Tree) * /f – Kanada, 1997/ r.: Richard Friedenberg

.

Je to adaptace mé velmi oblíbené, (a v Česku vůbec hojně čtené a populární), knihy Forresta Cartera, (česky vyšlé jako Učení malého stromu), distribuční český název filmu je poněkud nešťastný. Dodnes dojatě vzpomínám, jak jsem tuto knihu předčítal Marťuli v Chorvatsku u moře. Tento film tedy byl pro mne její příjemnou připomínkou. Jako  její ilustrace je film dobrý, ovšem pro diváka, který knihu nečetl, to asi takový zážitek nebude. Zařadil se mezi ty hojné filmové adaptace knižních předloh, kterým oproti knize, prostě něco podstatného chybí.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

“Kdo je anarchista – má rodinu”:

27912702_1625751564183913_6127088053411952786_o

O tom, že pro auta se při opravách udělají objížďky, ale socka-chodec, ať si poradí, jak umí… …O zdvořilostně přátelském setkání u kontejneru… …O oldschool elektrikářské práci, s veselou historkou… …Aneb co?, vždyť elektrošoky jsou v ČR legální… …A o jednom “brněnskim filmu” s velmi štatlovským humorem…

úterý, 27. března 2018 *

.

Cestou na autobusovou zastávku na Kulaťáku jsem minul červenou krasavici Bosch-ženku. Postávala před jednou z fakult. Zřejmě se svým sex-appealem pokoušela nalákat studenty.

.

“Krásná Boschenka”:

20180327_055059

.

Na Dejvický jsem si ofotil, z obou stran, ten dobře zabarikádovaný výlez z metra. Jak z jedné strany musí obcházející socka-pěšák do vozovky a nebo z druhé rozdupat trávník.

.
“Chodče slez z chodníku”:

20180327_055648 - Kompi

.

Když jsem pohlédl škvírou v ohradě dovnitř, neměl jsem pocit, že na ten poházený bordel bezpodmínečně (re)montéři potřebujou tolik místa, aby bývali nemohli na širokém chodníku nechat metrovej pruh, pro chodce a maminky s užšími kočárky.

.

“A nešel by ten bordel dát jinam?”:

20180327_055755

.

Dumpstřík byl tentokrát skromný, zato ale s návštěvou jednoho All Bertovského zaměstnance, který do dumpsterkamrlíku přišel zrovna něco vyhodit. Naštěstí zcela v pohodě, navzájem jsme se slušně pozdravili a věnovali se každý svým záležitostem 😛

.

“Menší ranní nákup”:

20180327_073953 - Kompi

.

Joše jsem doma našel v poho, krátce ho povenčil, zatopil a zalehl. Probral jsem se  v jednu. A ještě jsem si v posteli poslechl to cédéčko Free Balkan Quintetu. Poprvé se mi ho povedlo slyšet celý. Při prvním puštění na noc, po koncertu, jsem pochopitelně usnul nejpozději na začátku druhé skladby. Teď jsem zjistil, že jim na něm zpívá i Lucie Páchová, která zní úplně jako Iva Bittová za mlada.

.

“FBQ”:

20180327_161256

.

Když jsem se konečně vyhrabal z pelíšku  pustil jsem se do boje s vyrobením té “odbočkové” zásuvky, na el. přivod do maringotky.  Jako obvykle to byl větší boj, než jsem předpokládal. Krabici jsem na třífázový kabel vnořil vcelku snadno, ale když jsem ke krabici chtěl připojit tu zásuvku, tak jsem jí otevřel a… “Sakra!, jaktože v tý zásuvce nejsou vůbec žádný šroubky?!?”. Po chvilce pátrání jsem objevil, že se konce drátů jen zasunou do takových, né zcela důvěryhodných, samosvorek. To že vydrží 16 Ampér? Přeci jen pořádné očko na drátu a festovní dotažení pod šroubek, ve mně budí větší důvěru. Nechám se překvapit…, přinejhorším se někde po bazarech pokusím sehnat historickou zásuvku se šroubkama.

.

“Na zařízení se pracuje!”:

20180327_174411

.

Během mé elektrikářské činnosti se odehrála jedna veselá historka… Když jsem vytáhl ten přívodní třífázový kabel ze zásuvky na zdi, tak mě napadlo, že bych tam mohl dát nějakou cedulku: “Nezapínat – na zařízení se pracuje!”. Ale žádnou jsem neměl a musel bych nejprve nějakou vyrobit. U studny zrovna seděl Tomáš, který tu na slunci kouřil a pil kafe. S ním jsem o své akci pohovořil, takže o ní ví, kdo další by se ještě mohl pídit po tom, že nejde proud k maringotkám a do stodoly? Leda Akima a ten by musel projít kolem mě, tak toho bych včas stopl.  Takže jsem tam žádnou cedulku nedal 😛

.

“Kde to má šroubky – kurvadrát!?”:

20180327_174427

.

Po chvíli se na dvoře objevil Sandy. Zahlaholil na Joše: “Joši, tys udělal bobec rovnou doprostřed dvora!”. Nezačal na mě ale povykovat: “pojď to po něm uklidit”, leč nedělal Zagorku, ani Agátu, sám vzal lopatu a Jošovo hovno uklidil. To jsem mu vděčně pochválil, že se nemusím utrhávat od práce, a prohodili jsme ještě pár slov. No a pak, asi tak minutu poté, co jsem ty dráty, které jsem oholoval, pustil z ruky, tak se od nich najednou zablesklo, elektrickým výbojem!?! Co to!?! Jak to?!? Vždyť je to vypnutý!!!

.

“Hotovo – zbastleno”:

20180327_180513

.

No jo!, já zapomněl, že ze stejného kabelu je ještě také přívod k cirkulárce. Sandy chtěl pořezat nějaké dřevo, přišel k ní, podivil se proč nefachčí a zjistil, že někdo vytáhl přívodní kabel ze zdi… Tak šel a zapojil ho. To že mě před tím viděl budovat pod přístřeškem na parkovišti odbočku z něj, to mu neseplo… Tak to jsem měl kliku, mohl jsem inkasovat pěknou elektroléčbu, krásným elektrošokem. Ty jsou vlastně v Česku, stále ještě legální a používané. Naštěstí jsem ale kopanec nedostal a práci v pohodě dokončil. A po opětovném zasunutí kabelu do zásuvky a nahození jističe, se ukázalo, že elektřina v maringotce fachá. Ta venkovní zásuvka se nehřála, ani když jsem pustil vařič, mikrovlnku i rychlovarku dohromady.

.

“Pověste ho vejš, ať se houpá!”:

20180327_181854

.

Ještě jsem dovlekl velký hliníkový žebřík a pozdvihl přívodní kabel do maringotky více k nebesům. Dokud zase nepřijedou nějací filmaři s vysokými kamiony, tak to snad nikdo neurve.

.

“Opět padlý, v cyklo boji”:

20180327_183703

.

Pak už jsem dal jen s Jošem krátký povenč ke brodu. Tady dva maníci rvali vrbové proutí ve velkém. Budiž jejím přítelkyním velikonoční rituály milostivy. Nebo se spíš chystají vyrábět pomlázky na kšeft. Akorát, že to vrboviště je zde jako protierozní, protipovodňová ochrana toho mostku. Je už ale celkem hustý a do případné povodně snad stihne obrazit. Za mostkem jsem pak spatřil opět vyvrácený sloupek se značkama cyklostezky, který jsem už jednou opravoval. Ale zabetonovat jsem ho holt nezabetonoval, takže když šel, či jel, kolem někdo, kdo potřeboval demonstrovat svou duševní sílu… 😦

.

“Joši, aport petku…”:

20180327_183931

.

U ohniště, kde se odehrálo školní “pálení Morany“, jsme našli kolem poházené plasty. Posbíral jsem je a vzal do maringotky do své tašky na plastový odpad. V Noutonické škole holt asi ekologickou výchovu nemají… 😦

.

“Enigmatické záhady světa na dlani”:

20180327_204106

.

Při cestě do  háku jsem tentokrát v knihovničce na autobusové zastávce našel “literaturu jiného druhu”. Několik záhado-konspirativních časopisů, které jsou takový “bulvár” pro ty, kteří se víc než o nevěry a rakoviny celebrit, zajímají o historii a vědu.

.

“Sice nevím, co to H-index je, (a doufám, že né, to co mě napadlo), ale taky gratuluju!”:

20180327_002248

 .

Na pracovišti jsem už byl s uzdraveným kolegou “osmdesátníkem” Pavlem. A naše šichta byla, (zpočátku), pohoda, klid. Na obchůzce jsem si do uších opět pustil “Nesmrtelnost” Milana Kundery. Už mi to jeho mudrování přijde dlouhé, ale tak, když už jsem to jednou  “rozposlouchal”, tak se to pokusím “dočíst”.

.

Na dobrou noc jsem si pak ještě pustil “brněnský” film:

.

Všechno bude fajn

* Všechno bude fajn * / f – ČR, 2017 / r.: Robin Kvapil

.

Četl jsem na tento film velice vyhraněně rozporuplné kritiky. Po jeho shlédnutí, se jim nedivím. Těm nadšeným, ani těm zpruzeným 😛 Je to takový pseudo dokumentární, komediální kaleidoskop obskurních postav a postaviček, a situací. S podobně vyhraněným humorem, jako měl Polski film, tedy ten obdobně brněnský výron velmi specifického humoru. Mě se takovýto druh humoru ale líbí. Líbí se mi, i ta “komunální satira”, v něm obsažená. Všem kritikům tohoto filmu, bych chtěl říci, že je naprosto chápu, ale já rozhodně plánuju si tento film ještě ve svém životě párkrát pustit. Přijde mi, jako lahodně nakyslý doušek moravského vína, toho který “není pro pražáky“… Vína, nad kterým se člověk zasměje i tomu, že Zeman podruhé vyhrál prezidentské volby a druhý den po jeho konzumaci nemáte bolehlav. Na rozdíl od prezidentských voleb.

.

“Všecka děcka budou fajně nakojený”:

Všechno bude f3

.

Asi ve tři hodiny v noci, naší pozornost prověřila houkačka, oznamující poruchu – kritickou chybu systému.  V následujících dvou hodinách jsem jí pak musel “odmáčknout” ještě nejméně dvacetkrát. 😦 Přitom jsem pátral, jak tuto dokola se opakující poruchu zpacifikovat, ale marně… Tak chápu, že nám na školení neřekli, jak vyřadit z provozu požární hlásič, z obavy, že bysme je pak třeba povypínali všechny, ale u blbé, dokola se opakující poruchy, by se její “vypnutí” fakt hodilo.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

“Mít v hlavě jasno…”:

27868011_2186934234863324_8316928427142325638_n

O tom, jak jsem si skvěle užil LSD… …Aneb, když na to přijde, chtěli byste, aby se vám mezi koulema hrabal policajt, nebo…? …O školním vynášení Morany a rodičovských autech v lese… …I o tečce za Dabing street…

* pondělí 26. března 2018 *

V noci jsem měl velmi sugestivní sen o LSD! O tom, že mi jeden kamarád dal pilulku LSD. Byl to dobrý kamarád, kterému jsem důvěřoval, ale v tom snu jsem ho neidentifikoval. Vzal jsem si tu pilulku a byl to naprosto skvělej trípek. Těžce jsem si to  užíval. Bylo to v nějakém klubu, do kterého potom vtrhla policejní protidrogová šťára, ale já byl zcela vysmátej, protože jsem u sebe nic jinýho neměl a tu pilulku už jsem snědl.

.

“Sladký sen…”:

LSD

.

Zkontrolovali mi občanku a policajt řekl: “vy jste něco vzal!”. Připustil jsem, že jo, že LSD, který jsem dostal od kamaráda, ale nevím od kterýho, což jsem vlastně nelhal, to mě na tom pobavilo ještě víc. Pak mi taková mladá hezká policajtka začala dělat osobní prohlídku. Prošahala mě důkladně pod tričkem a pak mi sáhla i do rozkroku. Když jsem zaprotestoval, že takovou prohlídku by přeci neměla dělat žena. Tak se na mě podívala hodně potutelně a zeptala se: “Určitě radši chceš, aby tě tam prohlížel nějaký chlap?”. Na to jsem připustil, že vlastně ne a tak jsme si dál navzájem tu prohlídku užívali. Ale probudil jsem se z toho dřív, než došlo k nějakému většímu zneužití služební pravomoci 😛

.

“Co se to tam, na okraji lesa, děje?”:

20180326_172232

.

Při koupačce v potoce jsem se pokoušel o poctivější počítání. Jakože pomalejší, tak není to, co číslo, to vteřina, ale… Opět do 136-ti. Po otužileckém osvěžení a snídani jsem se pustil do výroby fotorepky ze sobotního Karouse. To mi zabralo tolik času, že jsem se pak už nepustil do zbudování té odbočky elektrického přívodu do maringotky, což jsem původně taky plánoval. Taxnad zítra. Holt, když mě to hračičkování s fotkama a vytváření fotostorek, tak baví… :- Víc, než elektrikářské práce 😛

.

“Školní opékačka s Moranou”:

20180326_172232 - detail

.

Venčit jsme se s Jošem  vyrazili na oblíbenou trasu ke krámku s plasty a plechy. U brodu jsme zahlédli školní vynášení Morany. Vybrali si tedy docela ošklivé místo, přímo u brodu, kde jsme pálili Moranu my (mlejnští), je to podstatně hezčí. V lese jsme narazili na několik aut. Proč jsem pochopil, až když jsem uviděl školní plakátek ve kterém k účasti na vynášení Morany vyzývali i rodiče. Tak jasně, že nepůjdou takovou dálku do lesa pěšky. Od školy je to hnedle kilometr! Jinak na tom plakátku inzerovali opékání PÁRKŮ, né buřtů, ale párků, ciwe!?!

.

“Rodiče a párky”:

20180326_174731

.

Po Událostech, při překopírovávání fotek na flešku do práce,  jsem pocítil nutkavé pnutí v útrobách a musel jsem ještě jednou honem běžet na mlejn. Pak už jen,  prudce zaparkovat Joše do kotce a vyrazit velmi svižným krokem do háku. Vrátka výběhu jsem neopravil a tak jsem je zvenku zašprajcl dřevěnou paletou. V háku jsem byl opět s “náhradním” kolegou, ale zejtra by prý už měl dorazit můj stálý parťák – marod.

.

“Taky gratuluju, spolupracovnici!”:

20180327_002235

.

Na dobrou noc jsem si pustil poslední díl seriálu:

.

Dabing1

 

* Dubing street * / tv seriál, 12. dílů, 2017/ r. + s.: Petr Zelenka

.

Ale jo, sice měl tento seriál svá slabší místa a rozhodně to nebyla taková pecka, jako “Čtvrtá hvězda“, ale je pravdou, že jsem ho shlédl s chutí a na další díly se těšil. Hlavně kvůli skvělému “dejvickému” hereckému obsazení. Jen Voříšková mi přišla slabší a místy i Melíšková, ale Čermák, Neužil, Adamczyk, Krobot, Myšička, Lisý, to byly malé velké herecké koncertíky. Seriál má i “polskou stopu” a v Polsku mají Petra Zelenku rádi, tak já ho vypálím na DVD a pošlu ho Miroslawovi, aby si prosvištěl češtinu a smysl pro “český humor”. (Slibuju!).

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

“Another Boy In The Wall”:

27858531_2183339808556100_2661817253111788031_n

O tom, že změna je čas!… …A o tom, že Járou navrhovaný výlet se nečekaně neuskutečnil… …A o obrazově i zvukově krásném, ale mrazivě smutném dokumentu…

* neděle 25. března 2018 *

.

Vyspávačka do jedenácti, ale hodinu nám v noci “měniči času” ukradli. Klasicky se kolem změny času vedou diskuze, sice se už skoro všichni shodujou na tom, že to nemá žádný ekonomický smysl a významnou úsporu elektrické energie to nepřináší. Ovšem že by se od měnění časů ustoupilo – na to, to stále nevypadá. Já jsem rád, že je večer déle světlo, mě vyhovuje “letní čas” a pokud jsou problémem změny, tak bych ho ponechal po celý rok. Mějme léto i v zimě!

.

zmena-casu-na-letni

.

Jára, který mě původně lákal na sobotní, později posunutě na nedělní výlet, se dnes neozval, (tím mě hodně překvapil!). A tak jsem se po osvěžující potoční koupačce pustil do výroby  fotorepky z včerejšího koncertu Free Balkan Quinted v Uni. U toho jsem absolvoval dlouhej Skype s mamkou, které nejdřív nešel zvuk, takže to zpočátku bylo náročný, po lehčím zápolení se to povedlo. Nakonec se přidal  i brácha a z Brna jsme připojili i Marťu. Takže vydatný rodinný pokec.

.

“Jarní hry”:

20180325_142531

.

Venku si u týpíčka hrál Akima s děckama zřejmě něco jako petanque. S časem se konečně změnilo i počasí na jarní a tak už je čas na jarní hry. Minule ještě Akima s děckama pouštěl draka 😛

.

“Úlovek – část 1”:

20180325_224546 - Kompi1

.

Večer jsme s Jošem vyrazili na tradiční nedělní dumpster lov do Roztoč. Úlovek byl slušný, krom ovozelu i maso pro Joše, půlkilový pytlík rozinek a dvě pobouchaný plechovky sterilovanýho hrášku. Z jedné jsem si po Tuwanově inspiraci hned uvařil hrachovou polívku s přidáním pytlíkové hrachovky a byla naprosto suprová.

.

“Úlovek – část 2”:

20180325_225534 - Kompi 2

.

Na dobrou noc jsem si pak ještě na doporučení “ekodokumentaristy” Martina Marka, pustil dokument:

Doba plastová1

* Doba plastová * /tv – dokument, 25 minut, ČR 2018 / r.: Robin Kvapil

.

Což samozřejmě nebylo nic uklidňujícího na dobrý a blažený spánek. Vizuálně sugestivní záběry, podpořené neméně sugestivní hudbou, jakou jsme zvyklí vídat a slýchat ve filmových básních Godfreye Reggia, (například v trilogii Powaqqatsi, Koyaasnisqatsi, Nagoyqatsi). V dokumentu se na skládce, o konzumní sebevraždě naší civilizace, zamýšlí filozof Miroslav Petříček. Dlouhovlasý a zarostlý, v reflexní vestičce, vypadá jako bezdomovec, což je takový mrazivě ironický vizuální džouk. Ale ekologická situace naší planety rozhodně není na vtipkování. Krom všech dalších ekologických katastrof se naše civilizace ještě ke všemu sama zavalí vyprodukovaným odpadem 😦

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

“Plynomeňák”:

27858053_2182341288655952_1991933355369865081_n

O “Komentované procházce za uměním ve veřejném prostoru”… …Tentokrát od Davida Černého, k jeskynním bezdomovcům… …A o úžasném “freejazzbalkánském” narozeninovém koncertu v Unijazzu…

* sobota 24. března 2018 *

.

Sobotní prober uprostřed desítky, ale start jsem měl pomalý a na koupačku v potoce došlo až v poledne. Napočítal jsem do 106-ti. Odpoledne jsme s Jošem vyrazili na bus do Práglu a pak metrem do Jinonic. Po delší době na “komentovanou procházku” s Pavlem Karousem za uměním ve veřejném prostoru.

.

“Místo včerejšího krvavého střetu 😦 “:

20180324_134257

.

Od výlezu z metra Radlická, kde je krásný obelisk, naklíčená cibule, jsme se posunuli do Jinonic. Ve foyeru metra jsem tu spatřil automat na kafe. Nebyl jsem si jist, jestli mám nějaké drobné. Rekognoskací peněženky jsem radostně zjistil, že mám přesně 18,- kč. Za tuto “láci” zdejší automat nabízí: Kávu zrnkovou 140ml, Latté macchiato, nebo Cappuccino. Mám já to ale kliku! Nasypal jsem tedy mince dovnitř, přes velmi složité šoupátko. Desetikoruna mi z něj vyskočila a zakutálela se na zemi pryč. Jedna z přítomných dam mi jí ale pomohla nalézt. Takže jsem požadovanou částku nakonec dovnitř úspěšně našoupal a… A dál už ten příběh jistě znáte :-/ Kdyby to na lampárnu na Hlavním nádraží nebylo tak daleko a s přestupem, tak bych si šel stěžovat!!!

.

DSCF0003

.

Od Jinonického metra jsme vyrazili do nedaleké Office village Waltrovka, vzniklém na místě areálu bývalé fabriky. Jeho náměstíčko zdobí sousoší od Davida Černého. Jak jsem na jeho “pozdní” tvorbu zanevřel, jako na kýče pro milionáře, tak jeho zdejší Vrtulokoně se mi líbí hodně. Je to vtipná asociační nadsázka a jsou řemeslně krásně “letecky” provedené.

.

“Černého letecké Vrtulokoně”:

DSCF0037

.

Zato o kus dál je další Černého výtvor Speederman, zdobící průchod paláce Aviatica a to už je klasická ukázka vlezdořitnictví milionářskému vkusu. Jinak zdejší moderní architektura dle mne patří k tomu lepšímu, z těch hrůz, co po Bémogradu vznikly od té doby, co Klaus vlastním buldozerem zabránil stavbě Kaplického knihovny. Ovšem zdaleka nejkrásnější je tu původní budova Waltrovky, kterou naštěstí nezbourali, ale zrekonstruovali.

.

“Stará dobrá, nově oprášená, budova Waltrovky”:

DSCF0043

.

Z centra kšeftysu jsme se vydali přes silnici ke sběrnému dvoru, kde nám Pavel chtěl ukázat, prý zdařilou sochu dinosaura vzniklou z odpadu. Bohužel ale ve sběrném dvoře již měli zavřeno a socha byla za rohem budovy, takže jsme jí neviděli. Když jsme zklamaně odcházeli, ještě nám svitla naděje, když k bráně přijelo auto, ovšem jeho řidič odemkl vedlejší, boční bránu do autoservisu. Po cestě k dalšímu objektu “umění ve veřejném prostoru” jsme si také prohlídli pozoruhodný podzemní dům, vybudovaný uvnitř protihlukového valu, který odděluje rušnou silnici od panelového sídliště.

.

“Kde domov můj…”:

DSCF0116 - Detail

.

Netradičním bodem prohlídky byly bezdomovecké skalní příbytky ve stráních vrchu Vidoule. Před jejich návštěvou nám Pavel přečetl text, který popisuje, jak v nich lidé žili někdy za první republiky, nebo ještě dřív. Kdo by v přelomovém roce 1989 čekal, že po skoro třiceti letech úspěšné transformace společnosti z totalitně komunistické, na svobodně kapitalistickou, se do nich obyvatelé zase vrátí 😦 Cesta k nim byla ale poněkud náročnější, místy se blížila horské turistice. Myslím, že Pavel ve svém bezbřehém entuziasmu poněkud nedocenil, že převážná část účastníků jeho komentovaných vycházek, jsou dámy seniorského věku. Zase jim ale nezištně nabízel pomoc tlačením do zad, či přímo vynešením na vlastních bedrech 😀 K mému foto voyerskému zklamání ovšem na výnos na zádech nedošlo 😦 Obydlený skalní otvor jsme našli jen jeden, cestu k těm dalším, nám zahradil plot, za kterým se pásly ovce. Otočili jsme to tedy a vyšplhali na vrchol Vidoulského kopce, kde to vypadalo skoro jako na horách. Dokonce tu místy byl i sníh. A taky oplocený objekt, kdysi snad vojenský, nyní patřící Pražským Vodovodům a Kanalizacím, respektive firmě Veolia. Uvnitř je monumentální fontána, jakou bych na tomto místě určitě nečekal. Kousek vedle je pak taková ta strašná budova  betonovo-kovově-skleněná krabice, která je ovšem ozdobena pěknou keramickou stěnou. Z rozhovoru s Pavlem jsem překvapeně zjistil, že jemu se i takovýto typ budov líbí, (nevypadal, že si dělá srandu). Mně se třeba u některých staveb opravdu líbí brutální krása brutalistních staveb z pohledového betonu, ale tyhle zbastlený akvárka, ty tedy ne. Holt lidové různí jsou a různé vkusy i skusy mají

.

“Fontána na kopci”:

DSCF0149

.

Z kopce se pak už zamířilo do hospody, ale když se ukázalo, že po úpatí kopce vede cesta k těm bezdomoveckým skalním útulkům, z druhé strany, vyrazil jsem je prozkoumat. Pavel tvrdil, že tu bydlívalo na padesát lidí. Sice jsme tu s Jošem našli jednu mělkou jeskyni, která by byla pro domov bezdomovců vhodná, ale nebyla obydlená. A pak se nám znovu postavil do cesty ten plot s ovcemi, tentokrát z druhé strany. Buď si tedy bezdomovci našli na zimu teplejší příbytky, nebo je odsud někdo vyhnal.  Ovečci jsou sympatičtí tvorové, přiběhli k nám v naději, že vyloudí nějaký pamlsek, ale já u sebe měl jen ty pro psy. Byl mezi nimi taky krásnej beran, se čtyřmi zatočenými rohy.

.

“Čtyřrohý krasavec”:

DSCF0165

.

Od plotu jsme tedy zamířili za ostatními do hospody pod kopcem. Ovšem ouha, hospoda se ukázala býti zavřená a jinou jsme v okolí neobjevili. Vyrazili jsme tedy už na koncert do Unijazzu.

.

Podrobný fotoreportík z Komentované procházky za uměním ve veřejném prostoru je k vidění – zde.

.

00 - Titulka

.

Do Uni jsme tedy dorazili zavčasu a na schodech se potkali s Mejlou a Lydií s jejich potomkem, (no to mi neříkejte, že jste zapomněli jeho jméno a pohlaví). Za barem byla i Denisa. Od snídaně, (oběd jsem vynechal), mi procházkou notně vyhládlo a tak jsem tu shltnul nakládanej Hermelín. Až poté, co ve mně během pár vteřin anihiloval jsem zjistil, že ten nápis nad barem – “veganský utopenec” není vtip, ale že ten utopenec je opravdu veg. Aha, tak ten zkusím příště…

.

“FBQ, aneb: Balkánsko-freejazzový nátěr v Unijazzu”:

DSCF0239

.

Před začátkem koncertu stihla dorazit i Titka. A objevila se tu dokonce i Nevjana! Dnešní koncert Free Balkan Quintetu byl jejich narozeninovým a byl úžasný. Jejich muzika je tak trochu jinej balkán, poněkud mixnutý freejazzem a to se mi tedy líbí hodně much! Tak mě to nadchlo, že jsem si po koncertě koupil CD, které tu měli k prodeji. Jen mě ovšem při koupi trochu nenadchlo, když mi prodávající bubeník Jarda Noga, (na Facebooku, jako Narda Joga), řekl, že vypadám, jako Václav Cílek. Probuddha, už zas!, (jednou se mi to stalo v metru). Tak on možná ten Cílek není takovej blb, typu Jaromír Chytrák, jak mi připadal v televizi, ale každopádně je o 7 let starší!

.

Repka z úžasného koncertu Free Balkan Quintetu je k vidění – zde.

.

Titka měla na Hradčanský zapárkovaný auto a tak jsme se s ní  svezli na venkov. Domů jsme tedy dorazili brzy a tak jsem ještě stihl letmou vizuální kontrolu fotek a jedno pivko.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

“Taky “umění ve veřejném prostoru”:

27749751_10215028701422007_8429561366848343533_n

 

O úspěšném ranním lovu… …O vášnivé diskuzi o bramborách… …A o cestě do hospody, za lkaním kytar… …které se proměnilo v nečekaně krvavou, hororovou historku… …Aneb: tomu stejně nikdo neuvěří…

* pátek 23. března 2018 *

.

Cestou z háku jsem přeskočil z autobusu na autobus, na obvyklý dampster nákup. Úlovek ovozelu byl slušný. Spousta brambor, mrkev, banány, jablka i česnek a žampiony. Pěkných pár kilo. Takže to opět byla slušná, sportovně posilovací, vlácečka se s Ikea taškou k maringotce. Stěžovat si ale na velikost úlovku nestěžuju.

.

“Slušně těžký úlovek”:

20180323_161444 Kompi

.

Doma po krátkém povenčení Joše, zátop v kamnech a slastný výtuh, do cca 15h. Po probuzení jsem se pustil do pilné facebookové prokrastinace. Na Jílovských stránkách se strhla olbřímí diskuze, o kvalitě brambor v supermarketech. Příspěvek, (k vidění – zde), měl větší ohlas, než kdyby se v Jílovém objevil uprchlík. Fotka mizerných brambor získala asi 250 lajků a dislajků a mnoho desítek komentářů. Přidal jsem tam tedy taky ten svůj a, (trochu škodolibě), fotku dnes vydumpsterovaných brambor, které vypadaly mnohem lépe, než ty na fotce.

.
“Hanebné brambory z nejmenovaného supermarketu, ale prej je to ve všech stejný”:

Brambory

.

Na večer jsme se  domluvili s Titkou, že vyrazíme do Svrkyně na ty “Kytary”. Doufám, že to nebude nesnesitelná kotlíkárna… Možná budou hrát Hendrixe, Hladíka, McLoughlina a Abercrombieho 😛 Sraz jsme si dali u hřbitova. Nakonec jsme s Jošem kupodivu nevyrazili úplně s předstihem, asi tam dorazíme o 6 minut později, ale tak každé slušně vychované děvče přichází na “rande” s čtvrthodinovým zpožděním, že? Dvě minuty po “čase Č” se ozval mobil:

“Kde jste?”

“No už skoro na dohled, za 3-4 minutky jsme tam…”.

“Já se tu sama u hřbitova bojím, slyším, jako by tu nějací duchové zpívali: Buřty, pivo a nenávist”.

“Prosim tě, to se ti jen zdá…”.

“Já vám jdu raději naproti!”.

“Tak dobrá…”.

.

A záhy se již na silnici, v šeru pouličního osvětlení, objevila známá silueta. Još jí radostně vyběhl naproti… Sice mě napadlo připomenout mu: “Joši neskákej!”, ale o vteřinku pozdě… Još radostně vyskočil, Titka se zrovna sehnula, asi ve snaze ho rukou zastavit a jejich čenichy se střetly na půl cesty. “Jau!”, vzkřikla Titka. “Joši ty si vůl”, vzkřikl jsem já… Když jsem doběhl k Titce, tak jí z té ruky, kterou si držela nos, začalo cosi kapat na bundu a na zem… “Jau to byla šlupka, mě dokonce teče z nosu krev…”, zanaříkala. “Joši, sakra ty debile!”, zaklel jsem.

.

“Vodka a kytary”:

20180322_112658

.

Odpotácel jsem Titku na nedalekou autobusovou zastávku, kde se položila do vodorovné polohy a já začal lovit po kapsách papírové kapesníčky. Naštěstí jsem v nich dvoje měl, byť je ke smrkání nepoužívám, (ekologicky oldschoolově smrkám do hadrových), ale nosívám je v kapse pro tetičku Příhodovou. Titka si vyrobila tampón do nosu a po chvíli to krvácení, které připomínalo tepenné, přeci jen ustalo. Když ovšem popatřila na svou zakrvácenou bundu, i kalhoty, zahořekovala: “Takhle do žádný hospody nemůžu a domů taky ne…”.

.
“IL Lustrační foto”:

obvaz

.

Vydali jsme se tedy domů ke mně. Na okraji lesa byl naštěstí ještě sníh, který jsem nasbíral do igelitového pytlíku. Titka se skácela do postele a jala se ledovat svůj lehce natékající chobot. Naštěstí vysloveně zlomenej nevypadal, ale úplně jistý to nebylo… Joše jsem za trest nechal uvázanýho venku, sice mi Titku skolil do postele a páteční večer s dívkou v posteli, co by si člověk mohl přát víc, ale ty okolní okolnosti, nebyly ty pravé, jaké by si muž představoval, pokud netrpí sadistickou úchylkou.

“Máš tu nějaký zrcadlo?”. “Nad ledničkou je půlka zrcadla, ale pohyblivý žádný nemám. Můžu tě ale vyfotit a podíváš se na fotku…”. “Né proboha, hlavně mě nefoť!, ty bys to pak dal na Facebook”. “Ale prosím tě, jako bys mě  neznala, jaký jsem diskrétní typ s kryptoidními sklony…”.

.

“Jeden z nich”:

nosy

 

.

Po chvilce jsem vyměkl a Joše vzal dovnitř. “Ale k posteli se ani nepřibližuj a tvař se provinile”. Naštěstí poslechl. Strávili jsme pak ve třech romantický večer s hovory o úrazech, plastických operacích, sádrách, dlahách, tlakových obvazech a podobně.

.
Nakonec jsme si ještě pouštěli na Trubce klipy skupiny Jananas, což se krásně rýmuje s: “nos jako ananas”. Když se Titka z toho úderu jakž takž probrala, doprovodili jsme jí s Jošem nazpátek, až k volební místnosti, dál už naše velkorysost nedosáhla. O nás by rozhodně Peroutka nemohl napsat, že jsme Hitleři, ani kdyby Zeman vlevo dole na Ovci jezdil. Po svižném návratu domů jsem do sebe konečně prudce vloupl dvě piva, (jak já se dneska do té hospody, po dvou nočních, sakra těšil!), a pak se vyčerpaně svalil do ještě teplé a dokonce nezakrvácené postýlky. To byla ale pěkně nečekaná “horečka páteční noci”, to až jednou budu vyprávět vnoučatům…

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

“Nevěřící Tamara”:

27752240_2183339765222771_1555637478169511793_n